Hermionino napravování - Útok minulosti

Na dveře někdo zaklepal. „Hermiono? Je ti dobře?“ uslyšela hlas své matky.
„Jo, je mi fajn,“ vzdychla.
„To je dobře. Já jsem si jen dělala starosti, protože jsi tam tak dlouho.“
S poznámkou, že je tam dlouho, jí matka přivedla na nápad. Co kdybych jim znovu nepředělávala paměť, ale vrátila se do minulosti, zabránila sama sobě, abych to udělala a kouzlo na navrácení paměti se naučila pořádně? Ale jak se tam mám vrátit? Všechny obraceče času jsou rozbité, a i kdyby vyrobili nové, určitě by mi je nepůjčili.
Pak jí myšlenky zalétly k Coopvi. No.... pak je tu ještě ten praštěnej Amor. Jeho prsten může cestovat v čase, ale samotná do toho už nejdu. Coop jde se mnou,ať si řiká co chce. Ale jak ho sem mám dostat? Jakoby v odpověď se ozval její vnitřní hlásek. Tak ho prostě zavolej.
Co??? Mám ho volat? A když nepřijde, tak budu jako cvok. Ale co, za zkoušku nic nedám. „Coope!“
Tak. Teď tady řvu na záchodě jako blázen a jestli nepřijde, tak to bude bezva. K jejímu obrovskému překvapení se objevilo růžové srdíčko a z něj vypadl? vyskočil?Coop.
„Co je? A můžeš mi laskavě říct....“ Větu nedořekl, protože mu pusu zacpala rukou.
„Šššš,“ sykla na něj. Pak mu ruku sundala.Začala mluvit šeptem. „Potřebuju pomoct.“
„Už zase?“ podivil se také šeptem.
„No jo. Nepovedlo se mi kouzlo, které je nezvratné. A tak ho potřebuju neudělat a abych ho mohla neudělat, potřebuju do minulosti.“
„Víš, že jsem ti říkal, že prsten můžu používat jen pro lásku.“
„Jo vím. Tohle je pro záchranu lásky mých rodičů ke mně. Přenes mě do doby, kdy jsem chtěla udělat to kouzlo. Prosím.“
„No dobře. Stejně mi asi nic jiného nezbude, co?“
Jako odpověď se na něj usmála.
Chytili za dlaně, a pak Hermiona ucítila už známý pocit nebytí a bytí. Otevřela oči a ke své hrůze zjistila, že stojí na nějaké louce. „Ehm...Coope? Mohl bys mi říct, kde to jsme?”
„Kdybych to věděl, tak ti to milerád řeknu,” odpověděl. Bylo znát, že je stejně překvapený jako ona.
„No bezva. Nevíme, kde jsme a kdy jsme.Víš vůbec, proč jsme právě tady?”
„Ne, to nevím. Chtěla jsi, abych tě vzal do doby, kdy jsi chtěla použít to kouzlo, tak jsme tady.”
„Ale já si nevzpomínám, že bych tu někdy byla.”
„To je možný, ale ten prsten měl určitě důvod, proč nás sem přenesl. Proč jsi vlastně rodičům změnila paměť, jestli můžu bejt tak zvědavej.”
„Ale jo… Bylo to kvůli jejich bezpečí. Chtěla jsem pomoct svému kamarádovi Harry Potterovi, aby přemohl Pána zla,” schválně se nezmínila o Ronovi, protože to, co jí udělal, dosud bolelo.
„Pán zla? Kdo je Pán zla?” divil se Coop.
„Pán zla mu vlastně říkají jen Smrtijedi. Harry a já se mu snažíme říkat jeho skutečným jménem.”
„A to je?”
„Lord Voldemort.”
„Hmmm, hrozné jméno, pro hrozného člověka. A ti Smrtijedi jsou co zač?”
V ten okamžik se kolem nich ozvalo prásknutí a objevili se tam čtyři zakuklenci v maskách.
„Přesně tohle!“ vydechla Hermiona.
„A hele, ta mudlovská šmejdka Grangerová, to ona si dovolila vyslovit jméno Pána zla. Za to budeš pikat!” vykřikl jeden z nich.
„No...Myslím, že už přibližně vím, v které době jsme,” utrousila.
„Jo? To je fajn. Ale řekl bych, že není fajn, že tu jsou ty maskovaný panďuláci,” opáčil.
„Kdo je u tebe panďulák, ty troubo?!” zavřískl další.
„Ale no tak, pánové, nehádejte se,” zarazil je chladný hlas Luciuse Malfoye. „Tady pán nám určitě rád vysvětlí, co tady dělá že? Crucio!”
„Nééé,” zděsila se Hermiona.
Coop pozvedl ruku s prstenem,který náhle růžově zazářil.Vypadalo to, že se ho kouzlo ani nedotklo.
„Ale ale…pán je silnější než jsme čekali,” opět byl slyšet Malfoyův jízlivý hlas. „Ale my mu ukážeme, zač je toho loket, že? Avada Kedavra!” k jeho smrtícímu kouzlu se připojily tři další. Coopův prsten se rozzářil ještě víc a utvořil kolem něho a Hermiony růžovou kopuli dřív, než k nim kouzla dorazila. Smrtící kletby narazily do štítu, a ten je neškodně pohlcoval.
„Dokážeš je zastavit?” otočil se na Hermionu.
„Nejspíš ne, nemohl bys je zmrazit?”
„Zkusit to můžu.” Štít pohltil kletby,a pak zmizel.Udělal už známý zmrazovací pohyb a prsten zasvítil.
Smrtijedi úplně nezmrzli, ale jejich pohyby byly velice zpomalené.
„Proč nezmrzli úplně?” zděsila se Hermiona.
„To nevím, zdá se, že jsou proti tomu tak trochu imunní. Zvládneš je teď?”
„Jo,jasně. Petrificus Totalus!” poutací kouzlo postupně použila na všechny čtyři Smrtijedy.
„Tak teď tě ještě musíme najít,” usmál se na ni.
„Víš,co? Teď se chyť ty mě, jo?”
Trochu nedůvěřivě jí vložil dlaně do jejích.
Ale takhle ne! Pořádně!” vycukla se mu z rukou a mu ji pod loket.Pak se soustředila na místo, kde by v tuhle chvíli mohla s Harrym být. S potěšením shledala, že se cítí, jako když ji protahují úzkou trubkou. Objevili se pod malým kopcem.
„A co je tady?” rozhlížel se zmateně Coop.
„My jsem nahoře na kopci,” ukázala na vrcholek. Pak se ozvalo prásknutí. „Sakra, tak už nejsme.”
„Prosím tě, a kde jste byli? Nikde jsem vás neviděl.”
„To proto, že jsme byli zamaskovaní.”
„A asi z dobrého důvodu,” ozval se za nimi ledový hlas.
Hermiona se prudce otočila.
Stál tam.Voldemort. Osobně. Doufala, že se neobjeví, ale když byli v minulosti, bylo více než pravděpodobné, že je najde.
„Nevím, jaktože jsi tam a taky tady, ale to je jedno.Avada Kedavra!” toho dne už počtvrté na ně zamířilo smrtící kouzlo. Coop opět pozvedl ruku a kolem nich se vytvořil štít, který začal kletbu pohlcovat.
„Áááá, takže tohle na vás neplatí. Nu dobrá.” zašklebil se Voldemort.Nakreslil hůlkou ve vzduchu složitý pohyb a z ní vytryskl proud oslepujícího světla a Hermiona cítila, jak ji zvedl a odhodil je na kopec, kde se silně udeřila do hlavy. Pak si nic nepamatovala.

***
Probudila se na pichlavé slámě. „Áůůů,” zasténala, když si uvědomila bolest v hlavě.
„Koukám, že už ses probrala,” ozvalo se vedle ní.
„Coope? Co tady děláš?”
„To samý co ty. Překvapivě.”
„Co se stalo?” přisunula se vedle něj.
„Štít nevydržel a pak jsem se praštil do hlavy, takže nic nevím,” vysvětlil.
„To jsme na tom stejně. Máš prsten?”
„Ne. Máš ty hůlku?”
„Ne,“ prohledala se, ale ke svému zděšení zjistila jisté nedostatky. „Co budeme dělat?”
„To absolutně netuším.Většina mé síly byla ukrytá v prstenu, ale něco bych udělat mohl.”
„Jo?A to co konkrétně?”
„No....třeba způsobit, aby se lidi měli rádi...”
„To nám teda fakt pomůže?” řekla ironicky
„No to se možná nezdá,ale když máš někoho ráda ublížíš mu?Ne.”
„Fajn.A můžeš udělat, aby nás měly stráže rády?”
„Zkusit to můžu,” zavřel oči a začal se soustředit.
Nebylo nic vidět, ale cítila, že z něj sálají emoce. Pak se zapotácel. Zároveň uslyšela cvaknutí zámku a kroky.
„Nevim co se to se mnou děje ale vypadněte.Nebo si to ještě rozmyslim.Tak mazejte.” usmál se dozorce.
„Teda, netušila jsem, že to půjde tak snadno.”
„Snadno? Možná pro tebe, víš, jak to vyčerpává? Nemůžu to dělat do nekonečna.” Jeho hlas byl poznamenaný únavou. Hermiona se otočila na strážného.
„Mohl by jste nám říct, kde máme věci, co jste nám sebrali?”
„Jasně, jsou o patro výš. Na chodbě je ještě jedna dvojice, ale nahoře není nikdo.”
„Díky,” podepřela Coopa a vyšli z cely. „Můžeš je zvládnout?” zeptala se ho.
„Jasně. Ale asi si od tebe budu muset vzít trochu energie,” opět zavřel oči a soustředil se. Hermiona ucítila, jak začíná slábnout ale ne moc. Pak to přestalo.Coop otevřel oči. „Hotovo.” Znovu ho podepřela a vydali se ke schodům na konci chodby.
Nahoře byla jediná místnost.V ní se nacházely věci všech vězňů, co jich tu bylo. Na jejich kraji (kraji čeho?) se třpytil Coopův prsten a vedle něj ležela pohozená Hermionina hůlka.Oba si své věci s radostí vzali. „A teď rychle pryč.”
„Ne tak rychle,” za nimi opět stál Voldemort. „Tentokrát mi neutečete.”
„Tentokrát nás nedostaneš,” zakřičel na něj Coop, vystřelil ruku s prstenem a z něj vystřelil růžový blesk. Zasáhl Voldemorta do břicha.Ten spadl na záda, ale bleskurychle se opět postavil. Švihl hůlkou a proti nim vystřelil tentýž stříbrný paprsek, co už jednou. Z Coopova prstenu vylétl výboj energie a střetl se s paprskem.Ozvala se mohutná exploze.Hermiona zavřela oči a čekala, kdy ji zasáhne tlaková vlna.
K jejímu překvapení ale stále nic nepřicházelo.
Otevřela oči. Kolem ní zela růžová kopule.Coop se sotva držel na nohou. Pak upadl a šít zmizel. „Coope! Jsi v pořádku?!” vrhla se k němu.
Voldemort ležel opodál.
Zkontrolovala jestli má puls a dýchá. Obě životní funkce měl v pořádku. Sundala mu prsten a navlékla si ho. Chytila Coopa za ruku a soustředila se na to, aby byla v jejich domě v Sheffieldu a v den, kdy chtěla do Sydney.Ucítila pocit nebytí a pak zase byla. Rozhlédla se po místnosti, ve které se objevili. Podařilo se jí to.

2. Kapitola ||

Útok minulostiNezdařené kouzloSetkání